Nette\Loaders
Programový kód zpřehledníme rozdělením do více souborů. V případě
OOP se nabízí ukládání každé třídy/interface (resp. několika úzce
souvisejících tříd) do samostatného souboru. Tyto soubory je vhodné
pojmenovávat podle nějaké své konvence. Následně je vkládáme do skriptů
konstrukcí require_once. Opět, kvůli přehlednosti, bývá
zvykem všechna vkládání umísťovat na začátky skriptů.
Odbočka: pokud použijete relativní cestu k souboru,
require_once jej dohledá možná trošku nečekaným
způsobem. Na include_path
se také nerad spoléhám, proto se kloním k používání absolutních cest
tímto způsobem:
require_once dirname(__FILE__).'/soubor.php';Tohle všechno sice přispívá ke zpřehlednění kódu, ale má to i slabé stránky:
- vkládáme soubory, které třeba nebudeme potřebovat
- ke každé třídě si musíme pamatovat název souboru
Obzvláště ta dualita třída ↔ soubor mi hodně vadí. Hledal jsem tedy nějaké flexibilní řešení, které by jednak odstranilo obě slabá místa, zároveň co nejvíce zjednodušilo programátorovi život a hlavně nekladlo nová omezení či pravidla.
Nette\Loaders\RobotLoader
Základem je magická funkce __autoload. Díky ní se soubor s definicí třídy vloží až ve chvíli, kdy je skutečně potřeba.
Nette má vlastní obsluhu __autoload(). Jejím jádrem je
vcelku jednoduchá funkce, která v adresáři webové aplikace proběhne
všechny PHP skripty (tedy i podadresářích) a pomocí funkce token_get_all v nich vyhledá
definice tříd a rozhraní. Výsledkem je tabulka identifikátorů a relativních cest k souborům. Nette pak přesně
ví, který soubor při požadavku na konkrétní třidu vložit. Je to velice
rychlé. Tabulka se samozřejmě uchovává na disku, v podobě INI
souboru.
Při nahrání nové verze aplikace na web lze jedním příkazem tabulku vygenerovat znovu, nebo ještě jednodušeji – stačí smazat příslušný soubor a vygeneruje se sama.
Nette může běžet v tzv. ladícím režimu (DEBUG MODE). Pokud v tomto režimu není třída nalezena, provede se automaticky regenerace cache. Nepomůže-li to, ohlásí se error.
Výhody řešení
- zbavíte se všech volání
require_once - vkládají se jen potřebné soubory
- bez striktních konvencí pojmenování souborů
- možno mít více tříd v jednom souboru
- není třeba ručně udržovat tabulku
- Nette již při generování odhalí konflikty názvů
- připadáte si jako v kompilovaném jazyce
Je to prostě velmi pohodlné a krutě návykové :-)
Viz také:
